Katatymně-imaginativní psychoterapie a poruchy spánku. Kazuistika krizové intervence.
Kazuistika popisuje krizovou intervenci pomocí navození denního snu u 33-leté ženy, říkejme jí Anna, které se po narození prvního syna výrazně narušil spánkový cyklus. Jako dítě a dospívající spala Anna dobře. Snadno usínala a spala celou noc. V dospělosti se to změnilo. Anna je úzkostnějšího ladění a větší životní změny se u ní vždy projevily ztíženým usínáním. Ale po čase se spánek znovu upravil.
K narušení spánkového cyklu u ní došlo po narození prvního syna, který měl velice špatný spánek již od chvíle, kdy přišel na svět. Budíval se pravidelně v 30-ti minutových intervalech, po probuzení těžko usínal a za půl hodiny byl opět vzhůru. Ani ukončení kojení v jeho 15-ti měsících výraznou změnu nepřineslo. Anna dle svých slov spala na pokračovaní a většinou se jí dařilo usínat. Některá rána však doslova proplakala vyčerpáním.
Synovo spaní se začalo spontánně upravovat, když mu bylo 2,5 roku a Annino spaní se začalo paradoxně horšit. V této době jí byl také diagnostikován děložní myom a bylo ji doporučeno, aby s druhým těhotenstvím příliš neotálela. Druhé dítě si oba s manželem přáli, ale Anna se cítila stále tak unavená, že jí tato představa naháněla strach, a tak se dostala do vnitřního konfliktu. A pravděpodobně kombinace narušeného spánkového cyklu a vnitřního konfliktu způsobila, že téměř úplně přestala spát.
Teplé mléko s medem, banán ani 2 deci piva před spaním ji spánek nepřivodily. Běžné prášky na spaní nezabíraly. Lépe se jí usínalo po opravdu náročné fyzické aktivitě, ale 10-ti kilometrovou procházku nebo 2 hodiny plavání nemohla vtěsnat do svého denního programu.
Po měsíci probdělých nocí, kdy začala pociťovat i první příznaky deprese, se odhodlala k návštěvě lékaře pro silné prášky na spaní. Po těch opravdu spala hlubokým spánkem se spoustou barevných snů, ve kterých se uměla vznášet; jen tak lehce zamávala rukama a vznesla se vzhůru jako pták. Přes den si však připadala omámená a prášky po 14 dnech vysadila.
V této době podstoupila v rámci krizové intervence terapii pomocí navození denního snu. S touto formou terapie měla již předchozí zkušenost, a tak když jí terapeutka po krátké relaxaci požádala, aby si představila obraz, který s nespavostí souvisí, viděla divokou písečnou bouři.
Zrnka žlutého písku létala chaoticky vzduchem velkou rychlostí a nebyla k zastavení. Nejprve bouři jen pozorovala a popisovala. Později po intervenci terapeutky, zda by nebylo možné bouři nějakým způsobem utišit, spatřila vznášet se vysoko nad bouří velkou žlutou písečnou kouli. Koule velmi rychle rotovala ve směru hodinových ručiček a k jejímu překvapení tím, jak se nepřetržitě otáčela, nabalovala na sebe zrnka písku písečné bouře.
Koule se neustále zvětšovala, její pohyb se s narůstající vahou zpomaloval až nakonec přistála v písečných dunách, kde ještě nějakou chvíli vykreslovala do písku tvar kruhu a později spirály. Když se koule dostala do středu kruhu, její pohyb se úplně zastavil a ona zůstala nehybně ležet v písku.
Se zastavením koule utichla i písečná bouře, neboť koule na sebe veškerý písek poletující ve vzduchu navázala. Anna popisovala, že to byl úžasný monumentální pohled. Obrovská žlutá písečná koule ležící na písečné pláni! A nikde ani stopy po bouři. Jen klid a nehybnost.
A ona věděla, že se jim podařilo zastavit ten vnitřní obrovský neklid, který způsoboval, že nemohla usnout. A tu noc usnula a spala. A spala i další noc a další. Občas se sice před spaním vrátila úzkostná myšlenka “co, když zase neusnu”, ale stačilo si představit tu zpomalující a zastavující se kouli a brzy usnula. Dlouhodobá nespavost se už nevrátila.
Později se dostala k meditování a její spaní se ještě více prohloubilo. Říká, že pokud se její denní program příliš nemění, usíná do 2 minut po ulehnutí. Tu písečnou kouli má stále čas od času před očima a ještě teď po několika letech vidí její klidný ladný sestup na písek, vykroužení spirály a její uplné spočinutí. Její klid a nehybnost v ní vyvolává pocit něčeho posvátného.